Barbora Šemberová – Křehké věci

Křehké věci

Papíry napnuté na stěně nesou těžké vrstvy olejových pastelů, jež se v dlouhých tazích překrývají, prostupují a míchají do změti čar, ploch a valérů. Dřevěné objekty vsakují barvu a vpíjí výrazný kontrast. Pestrá plátna v subtilních dřevěných rámech tiše vrací pohled divákovi. A ten neví, kam dřív s očima…

Lidové bajky, pohádky a mýty byly zásadní součástí společnosti od nepaměti. Spolu s tradicemi a rituály tvořily podhoubí pro představivost a pověry, bavily i zarmucovaly. Zůstávaly zahaleny oparem nejasných detailů a různých verzí. Neuchopitelné a neustále se proměňující a také postupně mizející.

Barbora Šemberová motivy lidových pohádek zhmotňuje do podoby obrazů, kreseb a objektů. Zachycuje křehké momenty a aspekty jejich příběhů, nebo se subjektivně dotýká nálad a pocitů, které v ní staré bajky vyvolávají. V protikladu k současnému přehlcení audiovizuálním materiálem, který všudypřítomně bombarduje naši existenci stále novými obrazy a narativy, nemají lidové pohádky pevně určený děj, podobu ani prostředí. Po generace byly předávány verbálně, tudíž existují v mnoha verzích a mění se v závislosti na posluchači i vypravěči. Jde o spletité klubko možných výkladů vedoucích většinou k podobnému konci, kdy je zlo potrestáno a dobro vítězí často drsným a násilným, nebo vychytralým způsobem. Nesou v sobě skrytou kvalitu a hluboké poselství – připravují
posluchače na krizové životní situace. Zároveň jsou to příběhy, které už většina z nás nezná a se současným mainstreamem mají pramálo společného.

Příběhy a nálady zahalené neznámem Barbora zachycuje v drobných záblescích jasných tahů na pozadí barevných ploch, valérů a šraf. Materiálová paměť autorčiných objektů vytvořených ze starého nábytku a dřevěných částí rodinné chalupy pak slouží jako podklad pro staré příběhy viděné současným okem. Díky představivosti posluchače i vypravěče
a nedokonalosti naší paměti tak získávají stále nové obrysy. Jejich literární přepis je uzavírá do stálého, defi nitivního formátu, který potlačuje mnoho z jejich původního půvabu. Vizuální tvorba má přitom k jejich podstatě mnohem blíž. Dlouhý proces kresby a rytí do dřeva, míchání barev a napínání pláten je sám o sobě rituálem. Je příznačné, že zatímco se příběhy obvykle šířily během dlouhých zimních večerů a bouřek, při těžkých nebo dlouhých chvílích, současné práce vznikaly ve Vršovickém ateliéru v době zuřící pandemie. Vztah pohádek a současnosti pak autorka komentovala i ve své diplomové práci:
„Současnost způsobuje nutkání buďto aktivně kriticky reagovat, nebo naopak utíkat, přestat ji komentovat. Pohádky jsou způsob, jak se částečně odpoutat od reálného světa v jakékoli době.“

I když se v některých dílech opakují stejné narativy, jejich zobrazení je pokaždé jiné. Na prostoru tradičního malířského formátu Barbora nevytváří ilustrace, ale reflektuje fenomén, který v současné společnosti již téměř vymizel. Křehké světy postav, věcí a rituálů, které bychom možná měli udržet v paměti.

Ondřej Balada

Barbora Šemberová 92

Vystudovala obor ilustrace a knižní vazby na FDU v Plzni a ateliér malby pod vedením Michaela Rittsteina, Josefa Bolfa a Jakuba Hoška. Má za sebou vlastní i skupinové výstavy v Praze, Bratislavě i Utrechtu, kde absolvovala studijní stáž. Ve své práci Barbora spojuje malbu a kresbu, tematicky se zabývá tradicemi a rituály, ať již zaniklými, nebo zcela aktuálními. Vedle volné tvorby se věnuje i knižní vazbě a výtvarným kurzům pro mladé publikum.

Ondřej Balada 92

Absolvoval dějiny umění na FFUK a momentálně studuje na katedře Teorie umění UMPRUM. Má za sebou stáž v ateliéru hostujícího umělce na AVU a v řadě pražských galerií. Výstavami dlouhodobě provázel i je instaloval. Křehké věci jsou kurátorská premiéra. Kromě výstav rád pracuje s textem, edituje knihy a zabývá se uměním a designem od 20. století po současnost.

Foto: Jana Ovčáčková